Plevelem se rozumí něco, co nepatří tam, kde má být něco jiného a užitečného. Na druhou stranu se mnohé plevele, pokud jsme v rostlinné říši, mohou samy pěstovat, a pak plevelem může být jindy užitečná rostlina, ve které jako pěstované byl sám plevelem.
To je příkladně kopřiva dvoudomá, lebeda aj. Plevel okoličnatý je samostatný druh rostliny, ale stejně jde o rostlinu plevelnou. V lesnictví se plevelům říká buřeň.
K nejznámějším plevelům patří ambrózie peřenolistá, bršlice kozí noha, bytel metlatý, lipnice roční, laskavec bílý, zelenoklasý a žmindovitý, pýr plazivý, rozrazil nitkovitý a další.
Negativa plevelu
Plevely jsou většinou rychle rostoucí rostliny, které ochuzují půdu nejen o živiny, ale i vodu, které pak pěstovaným rostlinám chybějí. Pro rychlý růst pěstované rostliny zastiňují a také zem pod nimi ochlazují. proto se zde mohou snadněji šířit různé choroby a škůdci. Jelikož některé plevely jsou i jedovaté, mohou po sklizni způsobovat nižší kvalitu či dokonce ho potravinářsky znehodnotit. Některé plevele jsou i vysoce alergenní. Pokud jde o druhy, obvykle se do nich řadí na 200 druhů rostliny, i když 35 druhů z nich je již považováno ohrožené.
Pozitiva plevele
Některé plevele se v systémech ekologického zemědělství používá jako doprovodná rostlina s tím, že třeba u širokořádkových plodin může zakrývat plochu půdy, kterou by jinak vysušovalo slunce a půda by byla vystavena povětrnostním vlivům podléhala by erozi. Z mála kladů ještě umíníme, že v plevelech mohou žít někteří přirození predátoři škůdců.
Druhy ničení
Pro zahrádkáře je základním prvkem ochrany mechanické odstraňování, trhání, a pokud možno s kořínky. Dále se plevele ničí okopáváním, kdy jim ničíme kořeny, ničí se rytím a zarýváním, ale i dalšími technikami za pomoci různé mechanizace. Nejsnadnější vítězství v boji s plevelem je pak ale úplně zamezení jeho růstu, třeba mulčováním.
Chemie
Chemické přípravky na ničení plevele se nazývají herbicidy. Tady je předem nutno upozornit, že je třeba používat tzv. selektivní herbicidy, které dokáží zničit jen námi určenou skupinu plevelných rostlin. U širokospektrálních herbicidů, tzv. totálních herbicidů jde o to, že mnohou způsobují poškození všech zasažených rostlin, tedy i pěstovaných, a to i v příštích letech. Rozvoj a výzkum herbicidů dovedl tyto přípravky do veliké rozmanitosti.
Můžeme je dnes dělit podle doby aplikace (před setím, při klíčení a po klíčení), podle působení (na kořeny a na nadzemní části plevele), ale hlavně podle způsobů ničení plevelů, například zastavení příjmu aminokyselin, působení na buněčné membrány, snížení toku elektronů z vody, tvorba reaktivních forem kyslíku a podobně. S těmito prostředky je třeba pracovat velmi obezřetně, protože mohou poškodit naše zdraví i životní prostředí. jde například o Gramoxen, Diuron, MCPA, Lasso atd. Proto přípravky, které jsou u nás na trhu, procházejí složitým schvalovacím procesem, přesto mohou obsahovat zdraví ohrožující látky.
Ekologické ničení
Za herbicidy můžeme považovat i některé ekologické, tedy organické a alternativní látky, které ale stejně nemají vždy jen kladný výsledek. Mezi hlavní patří kukuřičný lepek (CGM), který v trávnících snižuje klíčení mnoha širokolistých a jednoděložných plevelů. Ocet sice ničí nadzemní části rostlin, které však vyrostou znovu. Pára a oheň obdobně zničí nadzemní části plevele, ale ten opět doroste. Sůl mořská i kamenná sice zničí většinu plevelných a jiných rostlin, ale zasolená půda je nadále zcela neúrodná.
Závěr
Můžeme parafrázovat jednu větu o hlouposti, že s boj s plevelem nelze vyhrát, ale nesmíme v něm přestat. Můžeme mít zahrádku zcela plevele zbavenou, a pak stačí jeden nezodpovědný soused, který se o svůj pozemek nestará, a máme tu plevel znovu. Při používání jakýchkoliv chemických přípravků dbejte na bezpečnost a čtete pozorně návod, nejde jen o zdraví nás, ale i další vývoj rostlin, abychom si pozemek přebytečně velkými dávkami na dlouhou dobu nezničili.
