Obrostlý dům, nebo alespoň část nebo jedna strana fasády, působí velmi efektně. Ovšem názory se na to různí, dokonce odpůrci tvrdí, že se tím porušuje celistvost zdiva a do bytu vniká hmyz či dokonce hadi.
Skutečnost je ale jiná, výskyt těchto jevů není větším, než u nezarostlých domů. Jde totiž o nepodložené informace, zkrátka pomluvy.
Asi největší tradici v tom mají ve Velké Británii, kde je vlhké podnebí a jen málo dnů se slunečním svitem.
Většině popínavých vadí přímé slunce, proto se doporučuje je sázet na severních a západních stranách domů. Na stinné strany domu se doporučují stále želené rostliny, na slunné pak opadavé.
Výhody obrostlé fasády
Asi nejvýznamnějším přínosem pro dům je izolace od slunečního svitu či záření. Rostliny ochlazují vnější fasádu, a tím přispívají také ke snížení teploty v interiéru. Méně je již vidět a cítit výkyvy na fasádě, což snižuje její namáhání vlivem velkých výkyvů teplot. Husté listy popínavých rostlin chrání omítku také před deštěm, kapky po nich stékají, aniž by smáčely fasádu.
Současně je to ochrana proti větru, který by vháněl vodu a vlhkost přímo do spárů v omítce. V zimě zde voda zamrzá, takže omítka značně trpí. Kořeny popínavých rostlin ubírají vlhkost ze země u paty stěny, takže zeď odspoda nevlhne. To je jen několik základních bodů ochrany, kterými se prodlužuje životnost omítky. Obrostlá stěna také chrání interiér proti hlučnosti zvenčí. Pokud jde o faunu, mezi větvemi si dělají hnízda užiteční ptáci, kteří zbavují okolí od obtížného hmyzu.
Nevýhody obrostlé fasády
Zazelenit fasádu ale nemá jen výhody. Některé letité rostliny (vistárie, břečťan) mohou časem poškodit okapy, koření i v malých puklinách, takže starší zdivo mohou poškodit. Rostliny, které nepotřebují konstrukci, se musí při opravě fasády strhnout, pokud mají konstrukci, dá se sundat a pak opět instalovat.
Rostliny dělíme za prvé na opadavé a neopadavé. Samozřejmě větší efekt mají neopadavé, z nich je asi králem břečťan. Po více letech růstu se z něho již stává strom s kmenem, který může mít i deset centimetrů průměr. U břečťanu je výhoda, že roste poměrně hojně i v naší přírodě, takže není problém získat jeho sazenice. Potíž je ale v tom, že roste poměrně pomalu.
Druhé dělení popínavých rostlin je podle jejich uchycování, některé totiž mají přísavky, říkáme jim samopnoucí. Ty nepotřebují k růstu po zdech žádnou konstrukci či oporu.
Přísavník (psí víno) nepotřebuje konstrukci, ovšem opadává. Stejně tak opadává loubinec.
Réva vinná potřebuje konstrukci.
Klanostěnka pěkně bíle kvete, je také často používaná na stěny domů.
Popínavé růže kvetou průběžně, ale na domech se moc nepoužívají.
Vistárie vyroste až do 10 metrů výše, má velké květy, potřebuje výživnou zeminu.
Jasmín se také dá využit, ale potřebuje konstrukci, po které by se vinul.
Trubač kvete ze všech popínavých rostlin nejkrásněji, po počátečním uchycení již další konstrukci nepotřebuje, snese slunnou polohu.
Brslen a zimolez patří mezi nenáročné rostliny, brslen je nutno často omlazovat.
Podle světových stran se na sever doporučuje břečťan, na jih jasmín, přísavník a vistárie, na západ podražec a vistárie, a na východ podražec, zimolez či vistárie.
