Obývací pokoj prošel historicky určitým vývojem. Je to asi jeden z nejmladších pojmů v bytové kultuře. Ve středověku to byl úplně neznámý, šlechta měla společenské místnosti, chudí jednu místnost na bydlení. Teprve s rozvojem městské hromadné výstavby v 19. století se obývací pokoj vyčlenil od kuchyně i ložnice.
Rodinný život se odehrával v kuchyni, v pracovnách a obývák sloužil ke slavnostním příležitostem. To určitě mnozí známe z knih či vzpomínek, říkalo se mu parádní pokoj. S rozvojem panelové výstavby a miniaturizace bytů, se obývák dostal do jiné pozice, kuchyně byly malé, stejně tak ložnice, takže obývací pokoj se stal denní společenskou místností.
Hlavní je světlo
Barvy jsou pro nás velmi důležité, aniž to nějak výrazně vnímáme. Obývací pokoj slouží k odpočinku a zábavě, a tomu by měly barvy odpovídat. Všichni jsme byli v mnoha obývacích pokojích v bytech a určitě první pohled byl různý. První, co vnímáme, je světlo. Některé obývací pokoje září sluncem, mají méně nábytku, vše je v bílé a ve světlých barvách, jiný je obestavěn tmavým nábytkem, na stěnách plno obrazů, stěny jsou otapetované květinovým vzorem a podobně. Určitě jste se takovými pokoji setkali, a přemýšlíte, co je lepší? My se máme bavit o barvách, ale jak začít, když je předem mnoho dáno? Máme-li se rozhodnout, jaké barvy, musíme vidět, co v obýváku máme za nábytek.
Vše spolu souvisí
Obývací pokoj by měl splňovat určité parametry, aby nebyl je úložištěm nábytku a věcí v něm, ale na druhou stranu musí umožnit, aby se tu určité věci skladovali. Velká vliv na obývací pokoj mají také koníčky obyvatel. Tak se můžeme setkat s tím, že tu jsou akvária, modely letadel, zarámované naivní malůvky i nepovedené kopie mistrů štětce a podobně. S tím těžko něco naděláme, na druhou stranu mohou mít některé sbírky ve vkusném provedené určitě své kouzlo. A opět se dostáváme k barvám, každá barva působí na své okolí, ale samozřejmě ne stejně.
Jednotný ráz obýváku
Pokud máme alespoň trochu výtvarné nadání, měli bychom se snažit barvy v obýváku sjednotit. To ale nemusí znamenat, že vše bude v jedné barvě, to by určitě působilo nudně. Hlavní zásadou je dát obývacímu pokoji jednotný ráz, a to můžeme buď jednotným vybavením, třeba v určitém slohu či stylu, ale také v barvě. Nejlépe je ale oba směry sjednotit. Tady se dostaneme k základní otázce, a to, kolik peněz na úpravu či nové vybavení můžeme investovat. Nemyslete si, že všechny barvy stojí stejně. Ne, ale záleží na tom, jaké barvy na trhu jsou.
Výběr barev
Základní barvou nábytku je bílá. Buď je nábytek touto barvou natřený, nebo je laminovaný. Bílá má výhodu, že vlastně nemá alternativy, jen jemné odstíny třeba způsobené stářím či kvalitou materiálu. Vsadíme-li na bílou, vždy lze něco dokupovat.
Další základní barvou je dřevo. Sice to přímo barva není, ale je to jedna ze základních povrchových úprav. Škála je tady dost otevřená – světlá, tmavá až černá. Navíc se povrchová úprava dělí i na původ, tedy užívá se ořech, mahagon, třešeň a podobně. Výběr je dost veliký a pokud jsme pečlivý a chceme mít jednotný nábytek a nekoupíme-li ho jako jeden celek, můžeme někdy dost těžko další kusy doplňovat. A to nehovoříme ještě o tom, že povrch může být lesklý či matný.
Pro další barvy platí, že na trhu se vyskytují vlastně výjimečně. Dostat obývák třeba do fialové, modré apod., je náročné a mnohdy musíme sami, pokud nechceme všechno nechat na truhlářích či překupnících, převzít pracovní iniciativu.
Výběr barev nemusí skončit jen na jedné, pěkná a vždy moderní bude kombinace bílá na čelní svislé plochy a světlé dřevo na vodorovné plochy či boky.
Zásady výběru barev
Když vše shrneme, můžeme doplnit několik rad na závěr. U výběru barev nedejme na módní trendy, ty brzo pominou. Velké plochy by měly být světlé, výrazné a tmavé barvy nechme na detaily. Barevnost by měla vycházet i z prostředí, na venkově berme barvy z přírody, na panelovém sídlišti můžeme sáhnout k expresnějším pastelovým tónům. Méně znamená více, čím méně barev, tím místnost vypadá elegantněji a více uklidňujícím dojmem.
