Kdo má to štěstí, že má u domu nebo ve vnitrobloku zahradu, může si nechat postavit dětské hřiště soukromé – pouze pro své děti, jejich kamarády a sousedy. Veřejná prostranství často zejí prázdnotou a děti jsou nuceny hrát si na asfaltu, trávě plné psích výkalů nebo na písku blízkého staveniště. Přitom je výstavba hřiště pro děti, kde jsou houpačky, skluzavky, herní prvky pro mládež nebo i překážky pro skejtování či jízdu na kolech, jednoduchá, rychlá a levná.
Prostory pro hru a zábavu jsou prevencí nežádoucích vlivů na děti a mládež
Zamyslete, zda by nestálo za to oslovit úředníky z magistrátu či představenstva obce a požádat je o vymezení části rozpočtu na výstavbu dětského hřiště, zábavního parku nebo sportoviště pro mládež i teenagery. Vždyť se tolik pracuje na prevenci, která má odvrátit mládež od páchání „malé dětské kriminality“ a nudění se v ulicích, případně od užívání návykových látek. Nemluvě o častém vysedávání doma u herních konzolí, počítačů a tabletů. Pokud si bude mít mládež kde hrát, spolehlivě s partou kamarádů vyrazí ven – na sportoviště, parku i na hřiště.
Kdo si hraje, nezlobí
Stále se mluví o tom, jak „to za našich mladých let bylo jiné“, ale máme dětem a mládeži co nabídnout? Prostory s trampolínami, prolézačkami, pískovišti a klouzačkami najdou své uplatnění u předškolních dětí. Dětské hřiště a prostory pro hraní uvítají rodiče s malými dětmi, již chtějí dopřát svým ratolestem dostatek vyžití i na volných prostranstvích ve městě. Veřejný prostor se uvolňuje pro pořádání kulturních akcí, farmářských trhů, plamenná vystoupení politiků, ale myslí se při budování městského mobiliáře i na děti? Jistě, lavičky, odpočívadla, veřejné osvětlení mají své uplatnění. Přivítají je starší občané, pejskaři i turisté. Avšak budování herních a zábavních prostor pro stále lenivější mládež je příslibem do budoucna.
